Po několika cestách po nepálském Himálaji mohu s klidem prohlásit, že Nepál je zlatý grál trekingu. Samotného mě ale překvapuje, jak dlouho trvalo, než se Nepál zapsal do povědomí dálkových trekařů. Než se to ale stihlo v hikerské komunitě rozkřiknout, nepálská vláda nám hodila klacky pod nohy změnami v byrokracii a zavedením povinných průvodců v podstatě na všechny treky. Jenže Nepál je Nepál, vše je dočasné, pravidla chaotická a nikdo neví, co bude zase nového v příští sezóně.


Dlouhé trasy si nejraději vymýšlím sám. Vždyť celý Himálaj je protkaný udržovanou sítí pěších stezek a jen po některých z nich vedou treky, které mají jména a kam vyrážejí turisté. Nicméně nikde není psáno, že po projití jednoho treku končíme a jede se do Káthmándú na pivo. Takto jsme si s Vendulkou před lety spojili rovnou tři navazující treky dohromady. Od obří málo navštěvované stěny osmitisícovky Makalu přes krásný autentický nepálský venkov až do komerční oblasti pod Everestem. Byl z toho měsíc a půl dlouhý trek v kuse! A životní zážitek k tomu. Dalo by se to samozřejmě projít i rychleji, ale chození po Himálaji není o velkých denních porcích kilometrů. Často se chodí po kamenných schodech s brutálním převýšením nahoru i dolů a kvůli vysoké nadmořské výšce se hlavně ze začátku musí zvolna, než se člověk dostatečně aklimatizuje. Zároveň nepálské čajovničky s pohlednicovými výhledy přímo vybízejí k pomalejšímu tempu. Často je to až takový zenový treking plný kultury a setkání. Přestože Nepál nabízí i trasy divočinou s kempováním, nejoblíbenější treky poskytují vybudovanou infrastrukturu na spaní, tzv. Tea house trekking, kde nocujete a jíte v jednoduchých horských chatách, ubytovnách, lodžiích. Pak se tedy dá i na hodně dlouhé túry vyrazit opravdu nalehko a užívat si tuhle himálajskou nádheru s minimem váhy na zádech.

Nepál hlavně díky novým asijským turistům, často trekařům začátečníkům, nabírá na velké popularitě. Situace se nakonec vyvinula tak, že klasické trekařské oblasti pod Everestem, kolem Annapurny a v údolí Langtang, kde je plně rozvinuté zázemí pro turisty a kam se vždy mohlo chodit bez průvodců, se rozhodly povinné guidy nevyžadovat, nekontrolovat. Tak na základě našich předchozích skvělých zkušeností s turistikou v první polovině prosince v oblasti pod Everestem proběhly dvě naše čistě zimní cesty do Nepálu.
Proč se do Nepálu v zimě nejezdí? Pro koho to je a pro koho vůbec? Trekování v Nepálu má kvůli letním monzunovým dešťům dvě hlavní sezóny, jarní – od března do dubna (května) a podzimní – v říjnu a v listopadu. S přelomem prosince se ale počasí nijak nezhorší, ba naopak, přichází čas nejčistšího nebe a dalekých výhledů. V noci se ale začíná rapidně ochlazovat a výše v horách mrzne až praští. A tak přestože je krásné stabilní počasí, stezky se rychle vylidňují a kolem poloviny prosince většina ubytování zavírá a přichází čas zimní mimosezóny.
1. Kdy vyrazit do zimního Nepálu?
Nepálská zima probíhá od začátku prosince do konce února. Počasí i klima v Himálaji jsou poslední roky hodně poblázněné, ale obecně první polovinu zimy spíše nesněží, mrazivá zima vrcholí v lednu a v únoru se počasí zhoršuje a sněží. Často sněží ještě i v březnu, kdy už paradoxně začíná jarní sezóna. Řekl bych, že první polovina prosince, či dokonce celý prosinec je vůbec nejlepší trekový čas v Nepálu. Málo turistů, stále otevřené nějaké ubytování a luxusní viditelnost, ale zároveň již s nočními mrazy a drsnějšími rány.
2. Správný výběr trasy, neplánuj si vysoká sedla
V zimě přichází správný čas si projít jinak velmi populární treky v klidu a o „samotě“. Většinou zůstává v každé osadě nebo vesnici alespoň jedno ubytování otevřené. Vysoká sedla jsou ale v zimě riziková, mohou být nebezpečná či dokonce kvůli sněhu a ledu neprůchozí, je tedy lepší se jim vyhnout a chodit treky údolími či po hřebeni. Základní tábor Annapurny, panoramatická hřebenovka Mardi Himal a okolní vyhlídkové kopce, údolí Langtang či nižší trasy v oblasti Solu Khumbu, třeba výšlap za výhledy na osmitisícovky na Pikey Peak. Přechod celého Nepálu Great Himalaya trail má i svoji nižší variantu, a právě treking po vesnicích ve výškách 2000 až 3000 metrů vysoko je v zimě naprosto ideální, není totiž konečně vedro. Bohužel tento úžasný svět nepálských vesnic postupně ničí nové prašné silnice.
3. Bude zima, v noci veliká zima, ale budeš tam skoro sám
Jakmile v zimě zapadne slunce, již cca od 3000 metrů nad mořem ve stínu během chvíle mrzne. Do 4000 metrů je zima snesitelná, v noci se dá očekávat kolem mínus 10 až 15 stupňů. Ve skromném kamenném či překližkovém pokojíčku mrzne samozřejmě taky. V závislosti na oblasti se v jídelně někdy a v kuchyni vždy trochu topí. Den je v zimě krátký, noci dlouhé a rána, ta jsou hodně mrazivá. Proč bych se do takové mrazírny měl vydávat? Protože stezky jsou nyní jen naše a mrazivý vzduch servíruje nejhezčí výhledy na Himálaj. A je to taky trošku dobrodružný, ne?
4. Výběr vhodného vybavení
Zimní cestování má jednu zásadní podmínku, a to, že ti nesmí být zima 😊 Zimní treking není zrovna ukázkový ultralight. Jako fotograf mám raději zimní vybavení lehce předimenzované. A člověk taky nikdy přesně neví, jak v takovýchto velkých horách nakonec bude. Teploty během dne, večera a rána opravdu výrazně kolísají. Základem je proto poctivé vrstvení zakončené zimní péřovkou.
Základem úspěchu je kvalitní zimní spacák, oba s partnerkou sázíme na jistotu, a to 1000 gramů husího peří. V případě nouze jsou v ubytování k dispozici i erární deky.
Nesmeky – zimní povinnost. I kdyby je měl člověk obout jen jednou na deset metrů, mohou ti zachránit kejhák. Na sněhu a ledu k nezaplacení, nesmeky Snowline Chainsen Light drží skvěle.
Termoska – nejlepší zimní kámoš, nutnost a radost zároveň. Termoska Thermos Mountain 900 ml je top strop.
Karimatka – jednak jako záložní řešení, kdyby se nenašlo žádné ubytování pod střechou a v zimě se nám osvědčila i jako izolace od studených matrací na postelích v lodžiích. Rab Hypersphere Ultra 7.5 je zimní drsňák, případně super pohodlná je moje současná treková károška Big Agnes Zoom UL Insulated.
Filtr na vodu – do zemí typu Nepál nutnost, bohužel se pak musí pečlivě chránit vlastním teplem před mrazy. Kvůli vyšší rychlosti filtrování používáme SAWYER SP129 s láhví CNOC Vecto 2 l. Na láhvi máme karabinku a nejraději filtrujeme samospádem.
5. Je to levnější, ale hlavně autentické!
Některé permity jsou v zimě o nějaký ten dolar levnější. Na populárních trecích jsou zavřené všechny kavárny s latéčky a se skořicovými rolkami a jablečnými štrúdly, sprchovat se v mrazu se člověku taky moc nechce (teplá voda v kbelíku na mytí se běžně platí), za ubytování chtějí často jen nějaký bakšiš, wifi je v zimě také často grátis. Ale teď to hlavní na závěr, místo sezení v přeplněné jídelně pro turisty nás často pozvali Nepálci k sobě do kuchyně, to samé platí i o klášterech, které jsou v zimě bohužel stejně jako vesnice hodně vylidněné. Čím výše vesnice leží, tím více místních odchází minimálně na celý leden přečkat zimu někam níže či k příbuzným do mnohem teplejšího Káthmándú. Život v horách je v zimním spánku. Turisté jsou v těchto časech spíše atrakcí a ne součástí davu, místní mají čas si s vámi popovídat či vás pozvat na sklenku domácího rakší, teplé pálenky z prosa, které se odvážně říká local wine.



Zimní Nepál byl punk. Nádhernej, čistej. Čas tam běží úplně jinak. Zastavte se pak na závěr v Káthmándú pozdravit v české hospodě Czech Pub, kterou provozuje horolezec Honza Tráva Trávníček a která je otevřená i mimo sezónu přes celou zimu. Každopádně, než se do Nepálu či kamkoli jinam na trail vydáte, popřemýšlejte předtím o tom, co a jak se tam dá podniknout, aby to pro vás bylo zajímavé a přínosné. Taši delek, šťastnou cestu.
Text a foto: Pavel Svoboda



















