Baltské pobřeží poskytuje vítané útočiště před úmorným letním vedrem, skvělé podmínky pro cyklistiku a bezchybná tábořiště. Místo spalujícího slunce vás zde přivítá osvěžující mořský vánek, nekonečné pláže a hluboké borovicové lesy. Čas tu běží pomaleji, ranní káva pod širým nebem chutná lépe a znavené tělo po celodenním šlapání do pedálů spolehlivě zregeneruje chladná mořská voda.
Skandinávské země vnímám jako svůj velký cestovatelský dluh. Proto jsem letos nakombinoval levnou letenku a několik trajektů, abych aspoň na malý kousek nakouknul do jižního Švédska. Hledal jsem zprvu nějaký zajímavý trail, který by propojil Stockholm s Trelleborgem, ale nakonec jsem se spíš držel pobřeží, které mě mnoho let lákalo, a do navigace nahrál část dálkové trasy Eurovelo 10. Spojil jsem to i s pár dny v Lotyšsku, kde už jsem předtím několikrát byl, a kde se mi vždy líbilo.
Den 1 / 45 km
Let z Prahy do Rigy proběhl bez problémů, krabice s kolem doletěla asi v nejlepším stavu, co jsem kdy zažil. Hodinu a půl po příletu mám postavené kolo, všechny brašny na svém místě a těsně po deváté večer pomalu v přicházejícím soumraku vyrážím na vytipované místo prvního noclehu. Propletl jsem se zahrádkářskou kolonií okolo letiště a velmi záhy mi pod koly zmizel asfalt. Trošku se tím zpomalil postup a přestaly mi vycházet propočty dojezdu. Když už se pak blížila půlnoc, tak jsem se odvážil a asi 4 km střihnul po silnici první třídy, kde už moc aut nejezdilo. Do přístřešku ve vesničce Kemeri jsem dorazil v jednu ráno, navíc jsem cestou musel brodit zcela zaplavenou cestu, kudy tekl regulérně potok, a často taky bojovat s přebujelou vegetací. Trochu jsem to nečekal, jednalo se oficiální cyklotrasu. Asi to je předzvěst toho, co mě v nejbližších dnech čeká. Rychle jsem snědl nějakou večeři a kolem druhé ráno zalezl do spacáku.
Den 2 / 85 km
Přístřešek se ukázal jako skvělý. I když jsem ráno vyspával docela dlouho, nikdo nepřišel, že by to byl problém. Večer jsem přehlédl zásuvku (nečekaně byla i funkční). Škoda, nemusel jsem plýtvat powerbanku. Po odjezdu doplňuji v městečku na veřejných záchodech vodu a vyrážím směrem k severu po trase, co přibližně sleduje pobřeží. Průjezd národním parkem Kemeri byl asi nejhezčí část dne. Po něm trasa sleduje celkem rušnou silnici, takže v odpoledních hodinách volím variantu, která vede trochu dále od pobřeží a zas na druhou stranu si dost "užívám" šotolinu a otravné rolety. Cestou jsem ve vesničce Engure objevil velmi příjemnou kavárnu/pekárnu a vedle ní malý pivovar, ochutnávám od každého trochu. Místo, co jsem si na noc vyhlédl, je prapodivný shluk rybářských a piknikových boudiček, jejichž nejlepší roky jsou již dávno pryč. Ani v zálivu jezera se mi vykoupat vůbec nechce, je to tady spíš ptačí rezervace se svými nevýhodami, co si odnáší člověk na botách. Ale je tu klid, jinam se mi nechce a stavím si tarp mimo přístřešky na aspoň trochu rovném a čistém místě.
Den 3 / 95 km
Ráno je teplota na šesti stupních, padla brutální rosa a i tarp je z obou stran pokrytý kondenzací. Balím věci a snažím se na ně nic neoklepat. Prvních patnáct kilometrů mě dovede do města na druhou snídani, dostal jsem asi chuť na jogurt. Pak naberu na benzínce vodu a vzápětí ji vylévám, je dost silně načichlá palivy. Ale kafe měli dobrý. V dalším úseku se příjemně projedu po tvrdém písku po pláži a zařazuju i ledovou koupačku. Nedostatek pitné vody mě ale přinutí z pláže zase sjet k silnici a něco na zahnání žízně sehnat. Po asfaltu pak aspoň rychle přibývají kilometry. K večeru sjíždím opět na pláž, tentokrát jedu fakt dlouhý úsek a jediný zádrhel je namočená bota. Jinak je to příjemné, i když pomalejší. Fouká osvěžující vítr, tak se člověk ani moc nepotí. Sjedu dokoupit nějaké zásoby na večer a odjíždím na mys Kolka. Jsem tu většinu času sám, moc hezké místo. Opět spláchnu prach v moři a už jen 8 km mě dělí od přístřešku.
Den 4 a 5 / 122 km
Vzbudil jsem se do zpěvu ptáků a v klidu posnídal zbytek chleba a sýru s výhledem na jezírko. První část trasy vedla hezkým lesním trailem, který měl sice měkčí povrch, ale pěkně se houpal a vlastně vůbec nevadilo, že je to pomalejší. Po 13 km si kupuju zmrzlinu a limonádu, protože pivo je možné koupit až od 10 hodin ráno. No mohl jsem těch 20 minut počkat... Chvilku se válím na sluníčku a přemýšlím, jak naložit se zbytkem času v Lotyšsku. Stihl jsem to docela rychle a zbývá mi vlastně celý den. Pokojík za necelé čtyři stovky ve Ventspils je lákavý a potřebuju dobít elektroniku. Tak si udělám rezervaci a napálím to po rovným asfaltu, kde za 60 km není ani benzínka (a skoro ani kousek stínu) a v ubytovně jsem kolem čtvrté. Ostatně, ani jinudy moc jet nejde, protože na výběr už jsou pak jen cesty s hlubokým pískem a nebo pláž, která taky nemusí být průjezdná celých 60 km. Zbytek dne se věnuji jen válení a šéfová mi i protočí hadry v pračce, tak to nemusím mordovat ručo. Následující den si krásně přispím a do města vyrážím až kolem dvanácté, mám celý den volný, trajekt jede až v 11 večer. Naplánoval jsem si lehký sightseeing po městě a když jsem pak ještě sháněl plyn na vaření (nesehnal), tak jsem stejně najezdil skoro 50 km. Ventspils je nečekaně zajímavé město, dalo by se tu zabavit docela dlouho. Parky plné uměleckých instalací, muzea, sportoviště, atd. Teď už jsem na trajektu, nahodili motory a celý se to chvěje. Za chvíli vyplouváme, tak jdu na čumendu na horní otevřenou palubu.
Den 6 / 69 km
Noc byla klidná, jen kolem půlnoci to s námi mírně houplo. Pak jsem ve sklápěcím křesle usnul jak špalek a vzbudilo mě až světlo ve 4 ráno. Zkoušel jsem ještě dřímnout, ale moc to nešlo. V půl sedmé jsem polknul předraženou, ale dobrou a velikou snídani a už jsme se pakovali ven. Nynäshamn mě přivítal jemným deštěm a ještě jsem na nádraží ve městě musel urazit 6 km z vzdálenějšího terminálu.
Hodinka ve vlaku a už vystupuju v centru Stockholmu - nemám chuť projíždět roztahaná předměstí dvakrát. Z nástupiště musím jet přes stanici metra třemi výtahy, takhle hluboko jsme. Jeden z nich jezdí po šikmých kolejích jako lanovka na Petříně. V obchůdku s outdoorovým vybavením si konečně kupuju kartuši a začínám se přes centrum proplétat ven z města. Sice je to tu pro cyklisty vybavené skvěle, ale furt někde bloudím, protože je toho fůra rozkopaného a vpřed se tedy sunu jen dost pomalu. Navíc se i pozemní doprava pohybuje v několika úrovních podobně jako metro a vlaky pod povrchem. Stockholm je na první pohled krásné město, ale to by chtělo tady být bez kola a strávit víc času jen prozkoumáváním uliček. Podél kotvících lodí a historických budov se přesunu k naplánované trase. Kvalitní cyklostezka dost dlouho vede souběžně se širokou a hodně rušnou a hlučnou silnicí. Ale nakonec se předměstími přes malé ale výživné kopečky propletu a ruch velkoměsta nechám za zády.
Po krátkém spánku na trajektu a boji s okrajem Stockholmu dnes o dost častěji dělám zastávky na jídlo a taky malé nákupy. Beru rovnou i dvě plechovky piva na večer a nějakou slanou pendrekovou šílenost na ochutnání. Kilometry vůbec neutíkají a krátké a výživné kopce mi berou zbytek sil. Na malém trajektu, který mě přepraví na ostrov Mörkö, se potkávám s dvojicí z Polska a nakonec s nimi sdílím i místo na spaní. Ale takový peklo, co jsem musel absolvovat, abych se tam dostal, to jsem na konec dne nečekal. Srnčí pěšinka se spoustou kamenů, padlých stromů a kluzkých kořenů naštěstí po 2 km opravdu vedla k pěknému přístřešku u moře. Poláci se za mnou trochu opozdili, museli z kol sundávat velké boční brašny, aby vůbec projeli, popř. přenesli kola. Před jejich příjezdem se stihnu i vykoupat i rozdělat oheň. Těsně před spaním se krásně vybarvuje obloha - takhle nějak jsem si první večer ve Švédsku představoval.
Den 7 / 78 km
Po ranní kávě se opět probíjím na silnici podobnou pěšinkou. Naštěstí je to z téhle strany výrazně kratší a strmý kopec je jen jeden. Pouze musím kolo s veškerou bagáží dvakrát přendávat přes elektrické ohradníky. Dalších asi 15 km mě přivede do města, kde si na sluníčku dopřávám druhou snídani. Většina odpoledne pak proběhne na asfaltce, naštěstí provoz je přiměřený a řidiči ohleduplní. Propletu se městem Nyköping, kde zrovna probíhá nějaký dětský den a navíc turnaj v basketbalu na náměstí. Na dnešek mám opět zamluvené ubytování. V levném supermarketu doplňuji zásoby na zbytek dne a zítřek a popojíždím posledních pět kilometrů do vesničky Bergshammar. Chaloupka u golfového hřiště vypadá parádně, dokonce už tu nějací cyklisté z velké Británie jsou. Z otevřených oken v prvním patře je slyšet závěrečnou scénu z filmu Život Briana. Always look on the bright side od life... :) Po sprše přemáchnu propocené hadry a po večeři ještě nasazuji nový řetěz.
Den 8 / 121 km
Ranní posezení u snídaně na sluníčku se protáhlo do půl jedenácté. Celý den se jede velmi příjemně, i když nastoupané metry se pomalu hromadí. Přejíždím další záliv Baltského moře trajektem. Pak už se krajina tolik nevlní a daří se mi i držet slušnou rychlost. Chvíli cesta vede podél vodního kanálu Göta a hned v dalším městečku si dávám velkou dávku zmrzliny, je opravdu vedro. Úsek, co navazuje, se krásně vine mezi zalesněnými kopečky, skoro to vypadá jako úzká horská silnice. Na sklonku dne jedu chvíli i po cyklotrase po tělese bývalé železnice. Pro dnešní nocleh jsem si vyhlédl přístřešek u jezera, ale na příjezdové cestě je cedule, že zde platí zákaz kempování. Dojedu se k vodě aspoň vykoupat, hladina je plná leknínů a mělké jezero navíc parádně teplé. Po koupeli se přesunuji ještě o 2 km dál k velkému přístřešku u silnice, vařím si nudlovou polévku a zalézám do spacáku. Dneska padlo přes 120 km, i když jsem startoval dost pozdě.
Den 9 / 134 km
Z vyhřátého pelechu se klasicky nechce, ale potřebuji něco ujet, tak rychle vařím kávu a během toho fofrem balím brašny. Ranních 30 km je docela svižných, daří se mi držet průměr kolem 20 km/h. Na sluníčku u obchodu si dopřávám druhou snídani, aby byly sacharidy na dupání. Skoro jako bych to tušil, hned vzápětí začne strašná horská dráha, nahoru a dolů a všechno strašně strmě. Původně jsem si myslel, že s horským kolem jsem neudělal úplně dobře, že bylo dobré jen na písku v Lotyšsku, a že sem by to chtělo něco rychlejšího. Dneska jsem velmi rád za všechny převody, co díky tomu mám. Ke slovu často přichází i 30:48, ty sklony jsou strašný, navíc s bagáží. Vyždímaný jak citrón přijíždím do městečka Västervik s parádním červeným kostelem. Rychle kupuju burákové máslo a tortilly na snídani a hned potom míří moje kroky do Burger Kingu. Velkej dvojitej hamburger mi udělá dobře a chvilku ještě sosám elektřinu, abych měl jistotu, že do pozítří vydržím. Posledních 50 km zatím nejdelšího dne je zároveň nejhezčí část celého mého dosavadního ježdění ve Švédsku. Horská dráha nahoru dolů ještě úplně neskončila, ale jezdí se tady po rychlé šotolině, některé výjezdy se krásně dají setrvačností a i podvečerní sluníčko háže dlouhé stíny, takže je to vysloveně požitek. Na to, že jsem byl maximálně 54 m nad mořem, tak mám celkem dnes nastoupáno skoro 1200 m. Auvajs. Chlapíkovi u baráku u jezera si řeknu o trochu vody, a dojíždím posledních 10 km na tábořiště. Proderu se rákosím a lekníny, abych trochu smyl prach a už na mě útočí komáři a taky padá soumrak.
Den 10 / 110 km
Po včerejšku se nohy moc ochotně netočí. Na sedmém kilometru nabírám na hřbitově vodu do všech lahví a pokračuju po větší silnici dál. Za chvíli se naštěstí povrch změní na šotolinu a cesta se příjemně vlní hezkým lesem. Kousek jsem střihnul vlastní variantou po neoznačených cestách a je to ještě lepší – téměř ideální svižné svezení po štěrku. Během zastávky na oběd potkávám další dva dálkové cyklisty, z toho s Němcem Sebastianem se později ještě párkrát střetnem. Přečkáváme společně i krátký déšť v suchu u kafe v městečku Mönsterås. Posledních 40 km se jede pěkně, kopce se žádné výrazné nekonají a i počasí dostalo opět rozum. Bohužel jsem se od původního plánu (projet i město Kalmar) musel nakonec odklonit, zas se to začalo nějak honit a tak zajíždím k nejbližšímu přístřešku a uléhám o něco dřív.
Den 11 / 101 km
Přístřešek byl fajn, déšť už pak jen příjemně bubnoval do střechy. Škoda jen, že je trochu slyšet i nedaleká silnice. Ráno po snídani vyrážím konečně do města Kalmar. Cestou u dalšího shelteru zase potkám Sebastiana a jedeme spolu do města na kafe. Po něm si vyfotím něco málo ve městě a vyjíždím směrem jih. Je to samej asfalt, ale aspoň to trochu upaluje. Za městečkem Torsås se stáčím k dnešnímu ubytování a začíná foukat strašlivej vítr přesně proti. Navíc trochu stoupám, jak jedu víc do vnitrozemí. K tomu i doprava houstne, moc jsem si to neužil. Ale švédští řidiči jsou neuvěřitelně trpěliví a čekají na dostatečný prostor k předjetí. Kolem páté dokupuju zásoby, protože okolo mého ubytka zase žádný obchod není. Po sprše zahajuju relax a jen se rychle skočím cournout k moři a vyperu oblečení. Check-out je zítra až ve 12, tak si polenoším.
Den 12 / 89 km
Vstávám odpočatý ještě před osmou, večer jsem totiž odpadnul strašně brzo. K snídani si dopřávám včera zakoupenou polévku a tousty. Během dopoledne ještě řeším změnu trajektu, přeplánoval jsem si ho na neděli ráno. Sice v nelidských 7:00, ale pokusím se v Polsku ten samý den chytit vlak tak, abych byl co nejdřív doma. Snad to nebude přecpané. V poledne vyjíždím směrem Karlskrona, ale moc mě to nebaví, prodírání se okrajem města je strašně nezáživné. Navíc se opět pěkně rozfoukalo a ještě blbým směrem. Prohlédnu si historické náměstí a snažím se co nejrychleji zase dostat pryč. V dálce se honí hodně temné mraky, snad se mi to vyhne. Ujíždím z města podél rušné silnice a teprve v závěru dne se dostanu na menší silničky, kde je to i celkem hezké. Stihnu se i rychle umýt v řece, aby se mi lépe spalo. Vyhlídnutá boudička v zátoce s pláží má všechno, co je potřeba, a je tu klid. Oheň zase nedělám, není velká zima. Zítra vstávám kolem páté, chci ukrojit trochu větší část z úseku do Trelleborgu, protože se v sobotu má kazit počasí. Raději pojedu v přeháňkách co nejkratší úsek.
Den 13 / 160 km
Večer sice docela teplo bylo, ale ráno v šest naměřím u vody cca 3 stupně. Rychlá snídaně a hned vyjíždím, dneska mě čeká slušný kus. Jede se parádně, kolem desáté už mám prvních padesát v kapse a dávám si druhou snídani. Pak se postup trochu zbrzdí, stočil jsem se totiž směrem na jih podle pobřeží a je tu zase silný protivítr. Bojuju statečně, naštěstí po asfaltkách se rychlost celkem udržet dá. Ve dvě hodiny se láme stokilometrová meta. Pak mě tedy mapy zavedou na pomalou šotolinu v jakési vojenské střelnici a pak ještě do úplně nesjízdného nesmyslu v písku. Vracím se a objíždím to. Nejvyšší bod výletu je strašná stojka od moře do 100 m. Jako výška žádná veliká, ale ten sklon! Uf! Za kopcem se výrazně ochlazuje a k večeru pak i chvílemi jedu v nepromoku, jak jsem zmrzlej. Dokupuju jídlo na večer a den ukončuju po 160 km v přístřešku, kde narážím zase na jiného německého kolegu. Oheň už hoří, jdu do ledového moře opláchnout to nejhorší a otvírám pivo... Do toho přijíždí velmi mladý kluk z Portugalska, že prý jede na Nordkapp. Jeho odvaze fandím, ale trochu nevěděl, co dělá. I ve třech se do přístřešku v pohodě vejdeme. Trochu kecáme, ale pak asi usínám první. Dlouhý den.
Den 14 / 95 km
Z pelechu se vyhrabu taky první a popojíždím asi 7 km k majáku Sandhammaren, kde se chci na sluníčku nasnídat. Je tu moc pěkný přístřešek, ale bohužel zákaz přespávání. Sobotní provoz trochu začíná houstnout, protože se přibližuju k Ales Stenar, největší a nejznámější dochované "kamenné lodi" ve Švédsku, datované cca do 6. století. Po malém obědě v Ystadu hned mažu dál, odpoledne má přijít kromě protivětru ještě déšť. Párkrát se mi povede před přeháňkami schovat, ale nakonec stejně trochu zmoknu. Naštěstí stačí pár minut slunečních paprsků a jsem zase suchý. Nedlouho po zastávce na nejjižnějším bodu Švédska se dostanu k roztahaným předměstím Trelleborgu. Jedu pomalinku, není kam spěchat, trajekt mám až ráno. Po posledním burgeru se přesunu na místo noclehu, kde zase potkávám Paula, Němce z minulé zastávky. Ten za chvíli mizí, jede mu to do Rostocku v 11 večer. Nařizuju si budíka na 4 a uléhám.
Den 15 a 16 / 57 km
Vstávání a balení je rychlovka, udělám ještě cestou pár fotek ve městě a na nádraží počkám na odvoz k lodi. Vyrážíme s malým zpožděním asi v 7:17. Plavba byla klidná, trochu to houpalo, ale nic hrozného. Akorát na horní otevřené palubě se kvůli větru skoro nedalo stát. Na cestu jsem si včera sice koupil nějaké jídlo, ale jak jsem zmerčil voňavou bufetovou snídani, tak zásoby zůstaly v batohu. Po jídle se upíchnu do křesílka a snažím se něco dospat, ale moc to nejde. Vzhledem k velmi nestálému počasí (a taky únavě) beru přes Polsko vlak. V lese poblíž Zielone Gory ještě jednou přespím a následující den dojedu na pohodu z Görlitz na český vlak.
Když se za cestou ohlédnu, měl jsem vlastně velké štěstí. Počasí vyšlo skvěle, deště bylo málo a dokonce se mi díky červnovému termínu vyhnuli i komáři. Lotyšsko mi sedlo svou přirozenou a trochu syrovou atmosférou. Nekonečné borovicové lesy, rašeliniště, rybářské vesnice, liduprázdné dlouhé pláže a pozáplatované silničky ve mně zanechaly možná silnější dojem, než pak jihovýchodní Švédsko. I jeho krajina byla krásná, jen trochu jiná, než jak jsem si ji kdysi vysnil – méně divoká a možná až příliš spořádaná a osídlená. Také výrazná členitost zdejšího pobřeží neumožňuje být tak často v těsné blízkosti moře. Pro další výpravu si asi zase vyberu nějakou divočejší destinaci.
