Cyrilometodějská stezka

Pokud hledáte dálkovou trasu vedoucí od západu na východ středem České republiky, může být Cyrilometodějská stezka - Českomoravská trasa tím, co hledáte.

Před čtyřmi lety jsme v blogu Nalehko psali o přechodu Cyrilometodějské stezky. Tehdy čerstvě naznačený projekt měl čtyři trasy, z nichž každá měla za cíl poutní místo na Velehradě. Od té doby se síť Cyrilometodějských stezek rozrostla v České republice o další dvě trasy a jednu z nich, trasu Českomoravskou, vedoucí z Levého Hradce na Velehrad, si na následujících řádcích představíme.

Projekt Cyrilometodějských stezek má kořeny ve Zlínském kraji na konci desátých let 21. století. Tehdy se parta nadšenců rozhodla vytvořit síť poutních stezek zaměřující se na kulturní a duchovní odkaz Cyrila a Metoděje. Kromě toho měly stezky též přiblížit i dějiny a kulturu slovanských zemí. Jedním ze záměrů bylo i vytvoření určité alternativy k svatojakubským cestám či cestám sv. Olafa v prostoru střední, jižní a jihovýchodní Evropy. Od prvních myšlenek do současnosti uběhlo více než patnáct let a za tu dobu dosáhl projekt úctyhodných rozměrů. Kromě šesti tras v České republice se Cyrilometodějské stezky díky spolupráci se zahraničními organizacemi rozrostly do dalších osmi evropských zemí a roku 2021 se staly jednou z kulturních stezek Rady Evropy. Jejich cílem je propojit nejdůležitější místa působení Cyrila a Metoděje – Velehrad, Řím, Thessaloniki a Istanbul.

Nejdelší Cyrilometodějská stezka v České republice je trasa Českomoravská. Ta vede z Levého Hradce na Velehrad a měří kolem 410 km. Část trasy mezi Vranovem a Velehradem jsme prošli již v roce 2021 na tehdy jednom z prvních naznačených úseků. V letech 2022-2023 byl doznačen i zbytek Českomoravské trasy a ten jsem si rozhodl projít letošní léto.

Českomoravská trasa by se dala rozdělit do několika úseků, které se liší jak přírodním, tak kulturním charakterem. Začátek definuje rovinaté okolí Prahy, velkou část trasy tvoří Posázaví, kolem Žďáru nad Sázavou se prochází jižní částí Žďárských vrchů, na něž naváže údolí Svratky. Z údolí Svratky se postupně přejde do Moravského krasu a závěru před Velehradem dominují kopce Ždánického lesa a Chřibů.

Celou trasu jsem procházel na etapy různým stylem a s odlišnou výbavou. Částečně pro větší pestrost a částečně proto, abych otestoval různé položky ze sortimentu Nalehko. Oblast kolem Prahy a první část toku Sázavy jsem proběhal pouze na běžecké vestě, zbytek jsem absolvoval ve víkendových etapách s různými batohy a základním vybavením. Položky, které jsem během výletů použil a které by stály za zmínku, najdete záložce gearlist. Běžeckou vestu nebo menší batoh jsem si mohl dovolit i díky jednodušší logistice ohledně jídla a pití. Českomoravská trasa prochází poměrně hustě osídlenou oblastí, v níž není nouze o řadu obchodů, kaváren, hospod či restaurací. Ve všech z nich je možné pohodlně doplnit zásoby a kalorie.

Po celou dobu je Českomoravská trasa značena na směrovnících KČT modrobílým symbolem Cyrilometodějské stezky. Bílé linky na modrém pozadí mají představovat postavy obou věrozvěstů splývajících částečně do jednoho. Trasa je na směrovnících značena v obou směrech, a tak je možné jít i ve směru od Velehradu ku Praze.

Nejprve hradiště Levý Hradec na skalním ostrohu s krásnými výhledy na Vltavu, poté rovina jihovýchodně od Prahy zakončená pivovarem ve Velkých Popovicích. To jsou první kilometry Českomoravské trasy.

Začátek trasy na hradišti Levý Hradec dává z hlediska cyrilometodějské tradice jasný smysl. Na Levém Hradci totiž sídlil první, prameny doložený, přemyslovský kníže, kníže Bořivoj, který měl přijmout na Velké Moravě křest právě z rukou Metoděje. Podle legendy měla být Metodějem pokřtěna i Bořivojova manželka Ludmila, pozdější babička sv. Václava.

Hradiště Levý Hradec bylo v 9. století století nejdůležitějším hradištěm českého knížectví, jelikož bylo hlavním sídlem Přemyslovců. Tuto pozici si udrželo až do roku 885, kdy bylo hlavní sídlo přeneseno do Prahy. Po svém křtu na Velké Moravě nechal Bořivoj na Levém Hradci postavit kostel sv. Klimenta, který dodnes představuje nejstarší doložený křesťanský kostel v Čechách. Původně dřevěný kostel byl postupně přestavěn v románském slohu a ten byl později přestavěn do dnešní barokní podoby. Za zmínku stojí i skutečnost, že zde byl roku 982 zvolen druhým českým biskupem sv. Vojtěch. K tisíciletém výročí této události byla zorganizována i první cyrilometodějská pouť z Levého Hradce na Velehrad.

Před kostelem je několik informačních tabulí o hradišti a dějinách raně středověkých Čech a Evropy, za zmínku stojí i pěkné výhledy na Vltavu. Bohužel nějakých konkrétních informačních tabulí ohledně Cyrilometodějské stezky jsem si nevšíml, ale o tom se zmíním později. Od kostela stezka klesá k Vltavě, odkud se postupně dostane do Prahy. Na Mapy.com není Cyrilometodějská stezka v Praze značena, autoři na svých stránkách značí průchod přes Hradčany, Malou Stranu a podél Vltavy na jih. Já jsem si dovolil pražskou část vynechat a navázat až v Kunratickém lese tak, jak je stezka značená v Mapy.com.

Předchozí Další

Pokud by někdo v Praze chtěl navštívit místa spojená s cyrilometodějskou tradicí, doporučil bych novorománský kostel sv. Cyrila a Metoděje v Karlíně, pravoslavný chrám sv. Cyrila a Metoděje, kde svůj poslední boj vybojovali Gabčík a Kubiš, nebo Emauzský klášter, který měl po založení Karlem IV. sloužit jako středisko slovanské kultury a vzdělanosti. Míst by se samozřejmě v Praze dalo najít víc, ale to by bylo už na jiný článek.

V Kunratickém lese vede Cyrilometodějská stezka po jeho západní straně údolím Kunratického potoka. Kdo by chtěl, může si udělat menší odbočku na zříceninu Nového hrádku, kde roku 1419 zemřel Václav IV., nejdéle vládnoucí český král v rámci samostatného českého království. Když se dozvěděl o první pražské defenestraci, dostal mrtvici a dva týdny na to zemřel. Od Nového Hrádku se stezka vydává přes Kunratice do polí okolo Prahy, aby dorazila do Průhonic. Zde obchází průhonický zámek s parkem.

Zámek v Průhonicích

Krásný novorenesanční zámek získal současnou podobu na přelomu 80. a 90. let 19. století pod vedením architekta Jiřího Stibrala. Jeho jméno je pro jihovýchodní okolí Prahy, kudy Cyrilometodějská stezka prochází, celkem důležité, a proto na něj nejednou narazíme. Přestavba průhonického zámku vzešla z iniciativy tehdejšího majitele, hraběte Arnošta Emanuela Silva-Tarouca. Ten byl mimo jiné vášnivý dendrolog a botanik a právě jeho záliba jej vedla k založení dnes vysoce oceňovaného zámeckého parku, který je jedním z nejvýznamnějších parků v ČR.

Průhonický zámek je sídlem Botanického ústavu Akademie věd ČR a od roku 2010 je spolu s parkem součástí světového dědictví UNESCO. Cyrilometodějská stezka zámek i park obchází, ale komu nebude vadit vydat 150 Kč za vstupné a ujít pár kilometrů navíc, doporučil bych k prohlídce. Určitě to stojí za to.

Od Průhonic pokračuje stezka kolem potoka Botič v polích ve směru na Velké Popovice. Botič je jedinou zajímavostí na jinak méně zábavném úseku, kdy stezka nakonec dorazí až k odbočce k jeho prameni. Kromě toho, že Botič vytváří krásy průhonického parku, tak má podle jedné z interpretací být i ona voda, která hučí po lučinách z české hymny. Poslední dějství Tylovy Fidlovačky, kde zaznívá Kde domov můj, je totiž situováno do Nuselského údolí a oním potokem, který Nuselským údolím protéká, je právě Botič.

Od Pramene Botiče stezka klesá do údolí do Velkých Popovic, kde nelze nezmínit zdejší pivovar. Ten byl v současné podobě postaven až v 70.letech 19. století na popud významného podnikatele a starosty Smíchova Františka Ringhoffera II. Zakladatel slavné továrny na vagony pověřil stavbou pivovaru již zmíněného Jiřího Stibrala, který byl Ringhofferovým dvorním architektem.

Předchozí Další

Kdo by se zajímal o rod Ringhofferů, práci Jiřího Stibrala nebo jihovýchodní okolí Prahy více, může si projít naučnou stezku Krajinou barona Ringhoffera, která jde od Velkých Popovic necelé tři kilometry souběžně s Cyrilometodějskou stezkou. 20 km dlouhá naučná stezka přiblíží rozmach podnikatelského rodu Ringhofferů i dějiny zdejšího regionu.

V pivovaru se v místní Kozlovně dají doplnit kalorie vydatným obědem, ale co mě zaujalo víc, je zdejší kozí chlívek. V něm sídlí kozel Olda, maskot Velkopopovického pivovaru. Kozlů je v chlívku několik, a proto úplně přesně nevím, který z nich je Olda. Živým maskotem pivovaru je Olda už od 30. let 20. století, takže se jich tu pár od té doby vystřídalo. A proč je vůbec Velkopopovický Kozel kozlem? Po první světové válce se ve Velkých Popovicích začalo vařit silné tmavé 14° pivo, které místním připomínalo německý typ piva Bock. A jelikož Bock znamená německy kozel, vžilo se označení i v Čechách.

Od Velkých Popovic se charakteristika Cyrilometodějské stezky změní. Z rovin a polí se dostane více do lesů a začne se vlnit nahoru a dolů. Přes Pyšely postupně klesne k Sázavě do Čerčan, kde začne procházet Posázavím.

Malebným Posázavím plným historie prochází Cyrilometodějská stezka od Čerčan až po Žďár nad Sázavou.

Od Čerčan až někam po Žďár nad Sázavou se pro mě ústředním tématem Cyrilometodějské stezky stává řeka Sázava. Co si budeme nalhávat, v Čechách je přímých odkazů na Cyrila a Metoděje celkem poskrovnu. Kostely, kapličky, sochy či jiné připomínky Cyrila a Metoděje, kterých je na Moravě celá řada, v Čechách prakticky nejsou. S výjimkou Levého Hradce a Sázavského kláštera chybí i místa, která by byla s cyrilometodějskou tradicí spojena alespoň nepřímo. Místo toho se tak soustředím na jinak definované celky jako je třeba Posázaví, Žďárské vrchy nebo údolí Svratky.

V Čerčanech začíná ona vodácká část Sázavy, pro kterou budou charakteristické vodácké kempy, chatové oblasti, tramping, meandrující Sázava, prudce padající skalnaté břehy a řada hradů či zámků. Prvním takovým hradem bude zřícenina hradu Zlenice nedaleko od Čerčan. Ten sloužil jako inspirace Josefa Lady pocházejícího z nedalekých Hrusic. Jejich okolí až po tok Sázavy sloužilo Ladovi často jako vzor pro jeho malby a je tak známo jako Ladův kraj.

Rovinatý úsek Cyrilometodějské stezky podél Sázavy naruší až stoupání na Krkavčí skály s pěkným vyhlídkovým místem Kříž na skále. K místu se váže i následující pověst.

V nedalekém dvoře kdysi sloužil u místního zemana pohledný čeledín Ondřej. Ten se tajně zamiloval do zemanovy krásné, ale kruté dcery Marie. Zoufalý z neopětované lásky uzavřel dohodu s ďáblem, v níž žádal, aby si Marii odvezl od oltáře a zároveň se tak stal zemanovým dědicem a synem. Marie se za pár dní skutečně vdává, ale ne za Ondřeje, nýbrž za bohatého šlechtice. Nešťastný Ondřej má pouze tu čest, vézt novomanželský pár ve vyšňořeném kočáře ze sázavského kostela. Do kopce od Sázavy to kočáru jede hezky, ale kousek od dnešní vyhlídky se koně splaší a kočár si to i s Ondřejem a novomanžely zamíří rovnou ze skály dolů do propasti. Při tom se ozve chechot ďábla, který tím Ondřejovi splnil přání, aby si odvážel Marii od oltáře. Nešťastný zeman pak nad mrtvými těly naříká ztrátu nejenom svojí dcery Marie, ale i svého nikdy nepřiznaného syna Ondřeje. Ďábel tak nakonec Ondřejovi splnil i druhou část přání, v níž měl být Ondřej zemanovým synem a dědicem.

Předchozí Další

Fajn pověst je hezky napsaná na tabulce kousek u vyhlídky, takže doporučuji k přečtení. Od vyhlídky stezka klesne do Sázavy k první významné kulturní památce, Sázavskému klášteru. Ten sice přímé spojení s Cyrilem a Metodějem nemá, ale se staroslověnskou liturgií, kterou do Čech přinesli právě Cyril a Metoděj, již ano. Sázavský klášter byl založen v 11. století svatým Prokopem, jehož hlavní snahou byl rozvoj cyrilometodějské tradice. Až do konce století tak byl klášter centrem staroslověnské liturgie a vzdělanosti. V roce 1096 však byli zdejší mniši vyhnáni a klášter přešel pod benediktiny z Břevnova. Ti však pěstovali liturgii v latině, čímž v Sázavském klášteře cyrilometodějská tradice končí.

U kláštera je řada informačních tabulí, ale Cyrilometodějské stezky nejsou zmíněny na žádné z nich. Vlastně jsem po celou dobu nenarazil, kromě značek na směrovnících KČT, na jedinou zmínku o Cyrilometodějské stezce. Žádná informační tabule jako na Vintířově stezce, žádná doplňující tabulka na sloupech KČT jako u Stezky Českem, žádné QR kódy jako u Poutní cesty Blaník-Říp. Vůbec nic a to po dobu několika stovek kilometrů. Autoři stezky sice tvrdí, že na propagaci stále pracují, o čemž nepochybuji, ale na Českomoravské trase Cyrilometodějské stezky to zatím tolik vidět není. Přičemž možností místní propagace pro jednodenní výletníky je celá řada, jak jsem naznačil výše, a minimálně povědomí o projektu zvýší každá z nich.

Hrad Český Šternberk

Od Sázavského kláštera přes Rataje nad Sázavou se stezka více vlní nahoru a dolů a místy nabízí i pěkné vyhlídky. Úsek do Českého Šternberka je vedený po stejné značce jako další dálková trasa v Čechách Poutní cesta Blaník-Říp. V Českém Šternberku je samozřejmě možnost prohlídky hradu, doplnění zásob nebo oběd v hradní kavárně.

Mě více zaujme až socha svatého Prokopa kus za Českým Šternberkem, v těsném sousedství dálnice D1. Jako zakladatel Sázavského kláštera a patron Posázaví, má svatý Prokop podél stezky řadu kapliček a soch. Na většině z nich je vyobrazen se svým atributem, čertem u nohy. Podle legendy prý čert pokoušel svatého Prokopa k hříchu, ten však pokušení odolal, čerta zkrotil a vyoral s ním tzv. Čertovu brázdu.

Kdo si nedá oběd v hradní kavárně, může si jej dát v pivovaru Kácov. Tam doputuje Cyrilometodějská stezka ve stejné stopě, v jaké jde v protisměru svatojakubská cesta Východočeská. Kácovský pivovar byl původně založen již roku 1457 a je tak nejstarším pivovarem u nás, který po celou dobu své existence zůstává na stejném místě. Přes dlouhou uzavírku po roce 1957 dnes opět produkuje pivo Hubertus a pivovarská restaurace je nepochybně místní klasikou jak pro vodáky, tak pro turisty. I já si zde dám vepřový steak a dvě piva.

Pokud by někdo oběd v Kácově vynechal, je možné dokoupit zásoby v jakémkoliv obchodě ve Zruči nad Sázavou, od Prahy největším městě na dosavadním úseku Cyrilometodějské stezky. Ve Zruči stojí určitě za pozornost zdejší novogotický zámek se zámeckým parkem nebo nová (baťovská) Zruč. Firma Baťa zde totiž před druhou světovou válkou chtěla postavit továrnu na obuv, která se měla co do objemu výroby prakticky rovnat Zlínu. Kvůli válce nakonec z velkých plánů sešlo, ale továrna tu vznikla a s ní i řada typizovaných rodinných domků, škola či společenský dům s hotelem. To vše v duchu baťovského funkcionalismu. Kdo by tak chtěl obdivovat architekturu baťovského funkcionalismu, nemusí nutně do Zlína. Může se zkusit zajet podívat do Zruče nad Sázavou.

Od Zruče se stezka vine kromě Sázavy i kolem železnice do Ledče nad Sázavou. Zde se naskytne pěkný výhled na zdejší hrad a za návštěvu stojí i kostel sv. Petra a Pavla. Před ním se nachází pomník faráři Josefu Toufarovi, který kázal v nedaleké Číhošti, kde došlo k nechvalně známému číhošťskému zázraku.

Předchozí Další

Kus za Ledčí vede Cyrilometodějská stezka kousek po stopách naučné stezky věnované Jaroslavu Foglarovi. Není to náhoda, protože právě v jednom ze zdejších meandrů Sázavy se nachází Sluneční zátoka. Místo sloužící Foglarovi jako inspirace k jedné z jeho nejznámějších knížek Hoši od Bobří řeky. Celá zdejší část Sázavy má opět celkem divoký a poetický ráz, který dosáhne vrcholu v přírodní rezervaci Stvořidla. Kameny v řečišti Sázavy zde vytvářejí řadu peřejí a místo je tak oblíbené mezi vodáky pro svoji větší náročnost. I turistická stezka se zde proplétá podél řeky mezi kořeny a kameny obklopena strmými vysokými břehy. Určitě jde o jedno z nejzábavnějších míst Cyrilolmetodějské stezky Českomoravské vůbec.

Poslední z trojice měst s přídomkem nad Sázavou je Světlá. I Světlá nad Sázavou nabízí krásný zámek se zámeckým parkem nebo krásné náměstí s radnicí a kostelem sv. Václava. Za Světlou se Sázava postupně uklidní a krajina se trochu vyrovná. Břehy řeky již nejsou tak prudké a v okolí se objeví více polí a otevřeného terénu.

Malebná krajina v okolí Sluneční zátoky

Malebná krajina v okolí Sluneční zátoky

Stejný charakter bude mít krajina i v okolí Havlíčkova Brodu. Cyrilometodějská stezka vede v Havlíčkově Brodě přes Havlíčkovo náměstí, kde je možné nahlédnout do zdejšího Muzea Vysočiny. To se nachází v Havlíčkově domě, kde Karel Havlíček Borovský žil, vyrůstal a kde byl zatčen před svojí deportací do Brixenu. Na náměstí též zaujme kostra hlásného Hnáta na staré radnici jako připomínka toho, že zrada se nevyplácí.

Mezi Havlíčkovým Brodem a Přibyslaví kopíruje Cyrilometodějská stezka trasu Cesty Karla Havlíčka Borovského z Havlíčkova Brodu do Hlinska. Kdo by se chtěl dovědět více o Borovském, projít jeho rodiště v Havlíčkově Borové a zároveň poznat kus Vysočiny, může se zkusit vydat i na tuto 46 km dlouhou cestu.

Přibyslav může opět sloužit jako místo k doplnění zásob, přičemž si nepůjde nevšimnout zdejší dominanty, gotické věže u kostela sv. Jana Křtitele. Pro mě je ale Přibyslav více městem spojeným s Janem Žižkou. Ten totiž roku 1424 severně od města zemřel a jeho jméno se v Přibyslavi nejednou objeví. Ať už je to v Restauraci u Jana Žižky, kde si dám výborný oběd s jedním havlíčkobrodským Rebelem nebo u jezdecké sochy Jana Žižky.

Předchozí Další

Ta mi připomíná sochu z pražského Vítkova a není to náhodou. Socha z Přibyslavi je totiž zmenšený odlitek, který sochař Bohumil Kafka odlil jako zkušební, než se dal do práce na soše pro vítkovský památník.

Před Žďárem nad Sázavou se krajina změní a Cyrilometodějská stezka vstoupí do kopců Žďárských vrchů a Hornosvratecké vrchoviny.

Kus za Přibyslaví následuje delší asfaltový úsek, který na Cyrilometodějské stezce představuje spíše výjimku než pravidlo. Většina stezky vede po loukách, v lesích nebo na polních cestách. Asfaltových úseků je spíše méně. Ve Velké Losenici stezka vstupuje do CHKO Žďárské vrchy a hned první stoupání pod vrchol Peperek potvrdí změnu rázu krajiny. Člověka obklopí mnohem více lesa, nadmořská výška se zvedne a údolí Sázavy vystřídají jednotlivé vrcholky Žďárských vrchů.

Ještě před Žďárem nad Sázavou u osady Šlakhamry překročí stezka zemskou hranici Čech a Moravy a projde kolem přírodní památky Rozštípená skála. Kousek od skály je i plastika Mamuta a dál po cestě i socha Hamroně od žďárského rodáka, sochaře Michala Olšiaka. Kdo by chtěl vidět i další plastiky rozeseté po krajině nebo si jenom projít krajinu západně od Žďáru nad Sázavou, může se vydat na vycházku po 15 km dlouhém Hamerském vycházkovém okruhu. Ten jde chvíli spolu s Cyrilometodějskou stezkou, ale většinu trasy vede ve vlastní stopě.

Ze Žďáru nad Sázavou by se dala zmínit řada památek, ale mě nejvíce zajímá sídliště Stalingrad. To bylo vybudováno mezi léty 1950-1960 pro zaměstnance Žďárských strojíren v duchu socialistického realismu. Takových sídlišť je v České republice řada, ale Stalingrad byl již ve své době výjimečný bohatou lunetovou a sgrafitovou výzdobou. Ta se zachovala i po rekonstrukci a zateplení domů v posledních letech. Jestli zmíněná rekonstrukce sídlišti na kráse přidala nebo ubrala, nechť si zhodnotí každý sám. Já s ní problém nemám a ať je na sídliště názor jakýkoliv, nic to nemění na skutečnosti, že Stalingrad představuje důležitého zástupce sídlištní architektury socialistického realismu u nás.

Předchozí Další

Na konci dne ještě stihnu udělat pár pěkných večerních fotek kostela svatého Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Perla barokní gotiky Jana Blažeje Santini-Aichela je od roku 1994 na seznamu památek UNESCO a po nedávné rekonstrukci se opět vrátila do své původní podoby.

Kus za Žďárem nad Sázavou se uložím ke spánku. Při krátkých výletech po České republice spím většinou pod širákem nebo si beru tarp Gossamer Gear Solo Tarp. Se svými 209 gramy je suverénně nejlehčím tarpem v nabídce Nalehko a jako ochrana v mírných podmínkách na pár nocí v ČR bohatě stačí. Trávit v něm však několik týdnů, zažít řadu deštivých nocí nebo se probouzet mezi hejny komárů bych v něm určitě nechtěl. Na delší výpravy dávám přednost pohodlnějším uzavřeným jednoplášťovým stanům Six Moon Designs Lunar Solo nebo Gossamer Gear The One.

Od Zelené hory stoupá Cyrilometodějská stezka postupně k Harusovu kopci, dominantě nad Novým Městem na Moravě, odkud zase klesá kolem známého areálu pro běžecké lyžování a biatlon do města samotného. Celý areál i Nové Město na Moravě lemují různé naučné stezky s řadou informačních tabulí o historii běžeckého lyžování či důležitých postavách tohoto regionu.

Jedna z kaváren ve městě má otevřeno již od devíti ráno, a tak si můžu dát kávu a dobrou snídani. Co mě v Novém Městě na Moravě překvapí je fakt, že Jan Štursa, významný český sochař a zakladatel moderního českého sochařství, kolem jehož významných děl se denně v Praze pohybuji, se narodil právě v Novém Městě na Moravě. Před jeho rodným domem naproti kostelu sv. Kunhuty je i jedno z jeho nejznámějších děl, socha Raněný.

Raněný - jedno z nejvýznamnějších Štursových děl

Za Novým Městem na Moravě Cyrilometodějská stezka prochází ještě několik kilometrů krásnými lesy Vysočiny, aby postupně přešla do krajiny kolem řeky Svratky. Zde, poblíž vodní nádrže Vír v obci Vítochov, narážím konečně opět na zmínku o Cyrilovi a Metodějovi. Zdejší kostel svatého Michaela archanděla měl být totiž podle legendy vystavěn z popudu Metoděje, který jej měl i vysvětit.

Další stopa Cyrila a Metoděje je hned za pár kilometrů v Bystřici nad Pernštejnem, kde se na Masarykově náměstí nachází kašna se sochami Cyrila a Metoděje. Úsek kolem Bystřice nad Pernštejnem se mi zdá jeden z nejméně záživných na celé Českomoravské trase Cyrilometodějské stezky. Většina úseku mezi Vítochovem a Nedvědicí je na asfaltu a v otevřeném terénu. Na náladě mi rozhodně nepřidává úmorné vedro a ani skutečnost, že nemůžu v Bystřici dlouho najít otevřenou hospodu.

Cyrilometodějská stezka vede z Vítochova po zelené a z Bystřice nad Pernštejnem do Nedvědice po modré. Pokud bych šel stejnou trasu příště, zvolil bych z Vítochova cestu po červené na rozhlednu Karasín, poté k přehradní hrázi Víru a dále údolím Svratky stále po červené. Nějak si z minulosti tuhle trasu pamatuji jako zábavnější. Nicméně trasa stezky je dána, a tak nezbývá, než se jí držet. U vrchu Babylon doporučuji sejít z asfaltové cesty a jít stezkou přes vrchol. Na vrcholu samotném se nabídnou hezké výhledy na okolní kopce. Za mě to nejhezčí na celém úseku z Bytřice pod Pernštejnem.

Kolem kaple sv. Cyrila a Metoděje v Kovářové stezka postupně klesne do údolí Svratky v Nedvědici. Z Nedvědice je tom jenom dva kilometry na hrad Pernštejn. Kdo bude mít chuť a čas, nebude na škodu udělat si z Cyrilometodějské stezky menší zacházku a hrad navštívit. Já sice návštěvu vynechám, ale příští rok mám v plánu se sem vrátit. Celá oblast kolem řeky Svratky vypadá totiž neskutečně malebně. Hluboká údolí, krátká ale prudká stoupání do menších i větších kopců, spousta skal a vyhlídek a nekonečné množství cest a cestiček. Úplně jiný pocit než ve Ždárských vrších nebo v rovině kolem Havlíčkova Brodu. Oblast kolem údolí Svratky si tak zaslouží kratší návštěvu v rámci samostatného výletu.

Od Nedvědice kopíruje Cyrilometodějská stezka údolí řeky Svratky s drobnou výjimkou před vesnicí Borač, kde stoupá do okolních kopců a nabídne hezké výhledy. Vrcholem úseku v údolí Svratky je nepochybně klášter Porta coeli v Předklášteří u Tišnova. Jedná se o jediný ženský cisterciácký klášter u nás, který byl založen už ve 13. století Konstancií Uherskou, manželkou krále Přemysla Otakara I. Klášter byl zrušen za josefínských reforem, ale na počátku 20. století byl znovu obnoven a funguje dodnes. Za pozornost určitě stojí nádherný gotický portál kostela Nanebevzetí Panny Marie stejně jako zdejší klášterní pivovar Vorkloster.

Předchozí Další

Z Předklášteří je to pár kroků do Tišnova, kde končím svůj letošní výlet po Cyrilometodějské stezce. Českomoravská trasa samozřejmě pokračuje dále až do Velehradu, ale zde bych čtenáře odkázal na starší články na webu Nalehko, kdy jsme úsek mezi Vranovem a Velehradem prošli již v roce 2021.

Stojí tedy Českomoravská trasa Cyrilometodějské stezky za projití? Za mě by odpověď byla jasné ano. Samotná trasa umožní objevit místa, která nejsou až tak známá, ale přesto ukrývají spoustu zajímavých příběhů. Rozmanitost krajiny, od rovinatého okolí Prahy, přes vlnící se Posázaví, až po prudké kopce Hornosvratecké vrchoviny či tři vrcholky Chřibů, by byl dalším plusovým bodem Českomoravské trasy. V neposlední řadě je dobré zmínit i jistý klid. Trasa přeci jenom není až tolik známá a možná proto jsem za celou dobu potkal pouze jednoho poutníka s výbavou na více dní. Jinak pouze místní na procházkách a po většinu času nikdo.